Kdy jste se s dcerou na provozování společného kadeřnictví dohodli?
Nedá se jednoduše říci dohodli, neboť dohodu „přinesl čas“. Začali jsme spolu pracovat od dceřiných 17 let, kdy se vyučila kadeřnicí. Po nějaké době odešla dcera sbírat zkušenosti k panu Mazůrkovi a já šla pracovat do městského penzionu pro seniory. Až někdy po 10 letech se ke mně dcera opět připojila a další desetiletí jsme zde v pronájmu provozovali kadeřnictví.

Proč jste tedy opustili zavedenou provozovnu a pustili se adaptace nových prostor?
Byla to pro mě rána, když mi loni město po 23 letech nájem vypovědělo. Hned jsme začali hledat vhodné prostory, ale nabídky byly prostorově moc velké nebo na špatném místě. Dcera mi byla v té době velkou oporou, neboť mě uklidňovala, že ještě máme čas si vybírat. A měla pravdu. Když se sešla náhoda a dobří lidé, vhodné místo bylo na světě.

Prověřily náročné stavební úpravy a nezbytná evropská byrokracie dostatečně vztahy v rodině?
Víte náročné to bylo. Když dcera po dlouhých vyjednáváních podepsala nájemní smlouvu, zeť si vzal dobrovolně na 2 měsíce volno a denně na nové provozovně pracoval. K ruce mu byl jen tchán a občas jeho otec. Romana měla štěstí, že její David tyto profese umí, neboť se předělávalo všechno a k tomu ještě vyřizovat úřady. Občas bylo „hlučno“ při výměně názorů, ale myslím, že jme těch několik měsíců nervově zvládli. Na silvestra jsem pracovala a do večera jsme pak provozovnu stěhovali. Po Novém roce jsme rozmístili zařízení, uklidili a řekli si „hurá máme to za sebou“.

Co když bude chtít někdo učesat mimo provozní dobu?
Budeme se snažit zákazníkovi vyhovět. Plesy, svatby nebo oslavy vyžadují hezký účes, takže záleží na dohodě.

Redakce spolkové obce k počinům nominované Vlasty Černé vyzpovídala z kolínského pobočného spolku Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých Oldřicha Nováka.

Jak dlouho znáte nominovanou kandidátku?
S paní Černou se znám pět let z působení v SONS, která zde celou dobu dělala veškerou potřebnou administrativu spolku.

Potřebnou administrativu někdo nazývá přebujelou byrokracií. Jak je ve vašem spolku Vlasta Černá vnímána?
Jako svědomitá, obětavá žena, která nás nikdy nenechala ve štychu. V kolektivu je velmi oblíbená.

Kde vlastně se její práce v organizaci projevuje?
Především na členských schůzích nebo jednání rady pobočného spolku. Nezbytné jsou její aktivity na pražském ústředí nebo při obstarání kulturních akcí ve středočeském regionu.

Čím konkrétně paní Černá se nejvíc přičinila?
Není to jedna věc, nelze však opominout získání asistentky kolínských nevidomých a slabozrakých, která nám pomáhá číst listiny a vyřizovat naše běžné záležitosti na úřadech.

Jak dlouho už chodíte hrát tenis do areálu v Borkách?
Do tenisového areálu v Borkách chodím hrát od roku 1989.

Preferujete hru venku na antuce nebo v nafukovací či tenisové hale?
Až do loňského roku jsem preferoval hru na antuce. Nyní ale musím říct, že mě hraní na novém povrchu v pevné hale baví o mnoho víc než hraní na antukovém dvorci.

Stará hala z minulého století už delší dobu vyžadovala energetické řešení. Byla by investice do stavby pro klub možná bez dotací?
Myslím si, že by pro klub nebylo zcela určitě v jeho finančních možnostech provést rekonstrukci bez dotací.

Když má někdo zodpovědné povolání jako Jindřich Synek, tak už často nechce zodpovídat za volnočasové aktivity pro jiné. Ví někdo kolik času musel předseda tenisového klubu věnovat přípravě a realizaci stavby?
Tak to ví asi pan předseda Synek nejlépe sám. Já si ale osobně myslím, že pro vyjádření počtu hodin bychom si nevystačili s desítkami.

Vnímá vůbec mladá generace, co pro jejich hraní tenisoví činovníci dělají?
Dovolím si tvrdit, že mladá generace konání tenisových činovníků vnímá. Ať již jde o postupnou rekonstrukci areálu, haly a zázemí či pořádání turnajů, organizování tréninků a kempů.